Milá Agi, když jsem dočetl Vaše vyznání z četby, přistihl jsem se, že mám v očích slzy. Nestydím se. Od vydání knihy uplynulo dva a půl roku, a já jsem se nyní přistihl, že jsem vlastně celou tu dobu čekal na někoho, kdo můj první román pochopí tak jako Vy, a kdo dokáže napsat "recenzi" pravdivou silou svého srdce i rozumu. Děkuji Vám, Agi, děkuji celou svou bytostí, neboť jste do ní vlila naději, jež už odumírala. Naději, že kniha, při jejímž psaní jsem trpěl, skutečně vnitřně trpěl připomínáním si událostí, má ještě snad šanci. Že kniha právě pro to krásné, co jsem do ní vložil, bude ještě objevena. Dva roky se snažím ji prosadit do profesionální distribuce a jsem přehlížen i profesionální kritikou. Nerozumím tomu a nebýt čtenářů, jako jste Vy, asi už bych své další psaní vzdal. Ještě jednou DĚKUJI!